Pecička se setkává například se svým otcem jako s hrdinou, jindy jako s šikovným skřítkem, který „umí úplně všechno na světě“.
Někdy zase vidí ve své matce jen zdravotní sestru a jindy kouzelnou vílu. Všichni dospělí v jejím příběhu mají dvě tváře, jen děti ne.

 

V magickém příběhu Pecičky se dozvíte proč Kaštan neumí skloňovat, kdy se chodí do světa Čarodějky, proč jsme rádi, že si nás Čarodejnice nevšímá, koho se bojí i Zimnice nebo proč Šikovný skřítek přidává do barvy kocoury.

Říkají mi Pecko nebo Pecičko. Asi proto, že jsem o dost menší než ostatní děti. Možná je to tím, že můj tatínek je skřítek. A mám dlouhý nos. Tatínek říká, že je to dobře, protože mi na něm aspoň pěkně sedí brejle. Jinak jsem ve všech ohledech stejná jako ostatní děti. Až na to, že mi každý den začíná zápasem s bílými hady.
Všechny děti si ráno obují boty a jdou do školy. Já ne. Já to mám trošku složitější. Musím si do těch bot napřed navléknout tkaničky. Ptáte se proč? Protože tam jednoduše nejsou. Moje maminka, Kouzelná víla, je každou noc promění v bílé hady. Ráno se hadi vyhřívají na topení a vysmívají se mému úsilí, které budu muset vynaložit, abych z nich udělala obyčejné tkaničky, navlékla je do bot a trefila se do těch správných dírek. Čím víc spěchám, tím je to s nimi horší. Všelijak se kroutí a splétají dohromady a mají děsnou srandu z toho, jak mi to nejde. „A opovaž se zaspat!“ říká mi každý večer maminka. Tak moc se večer snažím nezaspat, že nakonec každé ráno skutečně zaspím. Ach jo! A den mi začne zápasem s bílými hady.